V brzké době vstoupíme na stezkách naší kolektivní mysli do prostoru, který bývá tradičně nazýván Vánoce. Pod touto konzumní slupkou, která slouží za signál ke startu pro hordu vánočních hyen, se skrývá opravdová výzva, ryzí poklad takové čistoty, jakou jen dokáže symbolizovat příběh zrození malého Ježíška. Je obrovskou potencí ke změně, ba přímo k znovuzrození pro ty, kteří dokáží sestoupit až k prameni tohoto Pokladu, aby se v jeho světelných vodách omyli z nečistot (mentálního balastu) a hříchů (chybných záměrů a zbloudění) v labyrintu dnešního bláznivého světa.
Pokud pochopíme, že se zde motáme v síti, která nás omotává už od samého dětství a očarovala nás svým povrchovým třpytem, aby nám zabránila ve spatření pravého Světla, jsme už blízko poznání, jak odsud ven. Zastavení tkaní dalších vláken na kolovrátku naší mysli je prvním krokem. Druhým bude setrvání v léčivém tichu, v němž naše pravé já teprve procitá ze stavu zapomnění. Rozpomíná se na svoje poslání: obnovy prvotního světla. Jeho přivedení do plné zralosti mízy. Jeho výkvět a otevření. Tedy příprava k Oplodnění. A potom … Nevýslovné.
To je pár poznámek k Vánocům, jak je možno je také vnímat…
Mnich
