HADENIE

Kolem potoka kolpotočním kolotáním
Mezi květy mezi světy mezi slovy
Květoslovím květomluvou květopravou
Slávobranou jara jaroslavně
Vykračujeme si v tichokladení
Nepostižitelného neuchopitelna

H

Kecůr

Znával jsem jakéhosi Jarku Kecůra, jehož největším potěšením bylo zevlovat na návsi v Rampejně, kde se pramálo staral o dění v obci. Lidová soudnost vedla ho k přesvědčení, že zdravý rozum je nejlepším rádcem za každého počasí a vývoj poměrů v obci nepřekročí svůj stín. Tím byla úroveň místních, kteří se nestarali o nic jiného, než aby si nacpali teřich a měli se ?dobře?. Mít se dobře, tato jednoduchá filosofie zděděná po předcích majících často do huby blíže než ke slovu, předávala se z generace na generaci, aniž by časem doznala větších změn. Ještě donedávna tady v chalupách chovali se sobě vlastním nadšením prasata, snili své jelítkové sny a jitrnicové vize; dnes nakupovali totéž v supermarketu, oddávali se radostem žerby více než lásce a pranic jim nevadilo, že se to nelíbilo tam nahoře, v nebi. O to, co si myslí tam nahoře, se rampejští vůbec nestarali, vždyť často říkali, že tam nahoře je ?mají na háku?. Ale nebyla to zas až tak doslova pravda. Tam nahoře se totiž starali o to, jak by ty dole obrali o peníze, ale nejen to, obírali je o něco mnohem většího, totiž o životní sílu. Tak naši dolní tratili pomalu to, co dostali do vínku, předčasně zestarali, až se jednoho dne ztratili z tohoto světa, kam to ví jen Bůh? Zůstaly po nich zápisy v matrice a v rubrice o životě každodenním, kde se psalo: Jak přišel, tak i odešel?
Mňuk