HADENIE

Přízeň sklizně

Vrcholení

Tady ani tam nic není

Vše co máme už je pryč

V ruce zbyl nám starý rýč

S ním do světa dělat díru

Zbytečno a neradno

Uráží to naší víru

A taky je nesnadno

Monča

Kolem pěti polí choďme

Naše stíny vyprovoďme

Zastavme se za soumraku

Před zářivou hradbou mraků

Zbavme se všech našich pout

Za sluncem pak budem plout

Ty a já na křídlech touhy

Svět je balvan mysli pouhý

My jsme světlem bez hranic

Prázdné vše a tedy Nic

Háden

Kolegium se na svém posledním kolokviu usneslo na tomto minimu: život v Tůmbě musí být obnoven ihned, jak to bude možné, nejlépe v samotném okamžiku vědomého záblesku myšlenky na Početí. Každý odklad může být fatálním rozředěním Vůle, jejíž slábnutí se projevuje pozdržením původního záměru či jeho úplným popřením. V prozření jedinců Síla celého národa! Kéž je Světlo s námi v Cimboriu touhy a nedá nám zhynouti před Prahem dovršení!

Nubius

Máme-li to pochopit jasněji

Je třeba si to vyjasnit

Jasněji v jasu žít

S jasností spojit své zjasnění

A v  jasnobytí udělat si byt

Bytí jas sídlí v nás

A jasnozřivě sdílí

Světlo které sílí

Chce to čas