HADENIE

Tam kde jinovatka zvoní v paprscích slunce
Modrojas táhne vzhůru kameny Zmrtvýchvstání
Dívka s kočárkem plným černých brýlí
Zamířila stínem kamsi do prázdnoty
V ošoupaném futrálu od houslí přespávalo notové ticho
Nejsladší hudba se linula z hlemýždě tvého ucha
A starý clown v polární výstroji osedlal okamžik modrého osamění
Dragonauti chodí mezi námi nepoznáni
A třpytem vloček potácivě krouží mžourající děti

Mondy

Jednostejný
Takový o němž se nedá říct
Nic než co bubnují kapky deště
Na průsvitném čele okna
Potom je zde však také Ona
Jejíž oči se protáhly pod slupku věcí
A zahlédly tam bílou prázdnoty
To je ta chvíle
Kdy Jednostejný bere svou píšťalu
Nasazuje ji ke rtům
A vyfukuje zářící bubliny ticha
Je toho všude kolem
Až přechází zrak

Mondy

Po těch letech si už nevzpomenu, jak přesně to řekl, ale bylo to něco v tom smyslu, že neměl žádného dětství. Od malička prý musel předstírat dospělost. Ani mu to nedalo moc práce; tohle primitivní divadlo by zvládly i opice, vždyť stačilo jen napodobovat dospělé. Jeho výkony nejspíše působily rozruch a mnozí nevěřícně kroutili hlavou, jak dokonale to zvládal, ale jemu samotnému to nepřinášelo větší potěšení. Právě naopak: někdy už s tím chtěl praštit, ale protože se vlastně nikdy nenaučil být dítětem, chtě nechtě musel v té podivné hře pokračovat. Často si posteskl: jo, dětem, těm je hej, jenže on ani pořádně nevěděl, jak jim je; domníval se tak jen na základě svých občasných pozorování. Ta ho sice moc nebavila, neboť ho jen utvrzovala v přesvědčení, že ,,nebylo o co stát?, ale přesto všechno kdesi v hloubi duše cítil, že ho tu osud připravil o něco, co se už nedá nikdy vrátit zpět, natožpak dohnat? Tak či onak, postupem času se s tím smířil a dělával si ze svého ztraceného dětství šprťouchlata: prý je dobře, že se vyhnul dětským střevíčkům, protože si tím ušetřil hodně času, ale vyhnul se také bití, které by, jak se ,,zná?, musel nutně strpět: jistě by totiž byl býval zlobivé dítě a jeho rodiče by ho museli chtě nechtě trestat, aby ho naučili poslušnosti. Takhle se už poslušným narodil a poslušným zůstal až do svého stáří; jak jinak: kdo není poslušný ani ve stáří, prožije poslední leta v utrpení o to větším, že se už těžko učí: starého psa novým kouskům nenaučíš. Znával tyhle neposlušné starce; pořád s něčím bojovali a nenaučili se tak mírnosti a pokoře, která smiřuje duši se stárnoucím tělem a vede k pravému odevzdání. Klimaj se uměl odevzdat plynutí času už od narození a jeho rodiče se ustavičně divili, jak je tichý a pokojný: nekřičel, neplakal, nedožadoval se ani matčina prsu, dokud mu ho sama prozřetelnost nenabídla v pravou chvíli. Později stejně tak sál mléko poznání: vše plynulo samo, tak jako voda v řece?
Jednoho dne byl postaven před těžký úkol: do kraje vtrhli jezdci a obléhání hradu se protahovalo déle, než stačily zásoby. Když obránci začali hladovět, přišel Klimaj s myšlenkou, že celé obléhání, jakož i obrana hradu, neustále pokusy o smír, vyjednávání, sledování protivníka a ustavičné zkoumání jeho záměrů není ničím jiným, než následkem chybného vidění světa. V hlavě se mu zrodil nápad, který ihned přednesl radě starších a ta ho nadšeně přijala: je zapotřebí vymýt ze vzpomínek všechna předchozí pozorování, vyčistit zrak a naučit se novému způsobu pohlížení na to, co zveme světem a životem. On sám se podjal úkolu zacvičit všechny obránce a posléze také protivníky, kteří tento návrh s jásotem uvítali. Napříště mělo být používání zraku spojeno s velikou zodpovědností a kdo jí nebyl hoden, musel nosit zvláštní tmavé brýle, které mu zabránily nezodpovědnému nahlížení do světa ostatních. Tehdy došlo k rozhodujícímu obratu nejen v obléhání, které bylo hned nazítří zrušeno, ale i v životě všech zúčastněných. Od té chvíle se dějiny Grundie košatí skvělými činy na poli věd i umění. Byl vynalezen parní lunolez, duchovní nitročidlo, symfonické fidlátko a nástropní zvukochor, jakož i další báječné věci k potěše smyslů. Klimaj nestál o slávu a přes svůj věhlas se zavčas stáhl do ústraní, odkud pohlížel na skutečnost svým vpravdě soběstačným, neboť dospělým zřením. Nač by se pachtil za něčím, co spraví obyčejný správnohled?

Landor